Právní předpisy EU neupravují požadavky ani postupy týkající se osvojení dítěte v rámci Unie, a to ani adopci realizovanou v zemi trvalého bydliště, ani z jiné země. Osvojení dítěte je však možné ve všech zemích EU, a to podle jejich vnitrostátních právních předpisů. Každá členská země uplatňuje vlastní požadavky a postupy. Může jít o adopci vnitrostátní, mezinárodní (přijetí dítěte z jiné členské země nebo ze země mimo EU) nebo osvojení druhým rodičem. Při osvojení druhým rodičem si nevlastní rodič osvojuje dítě svého manžela/manželky nebo partnera/partnerky – s dítětem tedy nemá žádnou biologickou vazbu. Výsledkem je, že dítě bude mít dva zákonné rodiče.

Ve všech zemích EU se uplatňují určité společné principy, jež jsou zakotveny v mezinárodních úmluvách o adopci dítěte. Jedná se například o tyto zásady:

• biologičtí rodiče dítěte, pokud jsou naživu, musí s adopcí vyjádřit svobodný souhlas
• rozhodnutí o adopci musí být v nejlepším zájmu dítěte
• rozhodnutí o adopci musí vydat soud nebo příslušný správní orgán

Ve všech zemích EU získává osvojené dítě stejná práva jako dítě biologické – například právo na získání příjmení adoptivních rodičů či dědická práva. Adoptivní rodiče mají vůči svému osvojenému dítěti rovněž stejná práva a povinnosti jako vůči dítěti biologickému.

Více informací o pravidlech adopce naleznete na internetových stránkách příslušné země EU níže.